Pod křídlem noci sněz co nahmátneš
20.11.2008
jen tak
Na jaře se v Praze otevřela unikátní restaurace. Jmenuje se Pod křídlem noci a kromě toho, že vás tam normálně obslouží - jídlo, pití mučo gusto - tak je tam jedna malá, bezvýznamná drobnost...
Nevidíte přitom ani hovno.
Představte si, že jíte něco, co vůbec nevidíte. Nevíte, jestli se na talíři válí luxusní, voňavoučký, křehoučký biftek, udělaný lehce kravavě, ale ne moc – jen tak akorát, jak to máte rádi... anebo vaše včerejší ponožky. :-)
Ba ne, to přeháním. Svoje včerejší ponožky bych spolehlivě poznal i poslepu.
A na dálku. :-D
Jde o to, že jste v normální restauraci, jíte normální jídlo, pijete normální pití, posloucháte program, povídáte si s partnerkou a přitom je tam tma.
Zní to banálně, ale věřte mi, není.
Tak zaprvé, tma je absolutní. I kočka by z ní chytla depresi. (Eh... kočka jako to roztomilý zvířátko, samozřejmě - tohle není politický článek, sakra)
Za druhé, tma je tam pořád. Ne jako že byste byli deset minut ve tmě a pak někdo rozsvítil – tak jste si to vyzkoušeli, fajn žejo... no a můžeme pokračovat v jídle. Ne. Tma je tam od chvíle co tam vejdete až do chvíle, kdy se rozhodnete odejít.
Restaurace se dělí na dvě části – světlou a tmavou. Vstoupíte do světlé části, obsluha vás tam prozatímně usadí, nabídne aperitíf, vzápětí vám čajzne hodinky, mobila a všechno ostatní, co vydává světlo a nabídne vám jídelní lístek. Na výběr je ze čtyř tříchodových menu, přičemž jedno z nich je skutečnej edvenčr, neboť tam místo názvů jídel jsou jenom samé otazníky. S tímto menu jdete do rizika, že sníte něco, co nemáte rádi a ani o tom nebudete vědět, protože co oči nevidí... :-)
Jakmile máte vybráno, dopito a vyčůráno (to je důležité – odchod na toaletu je nesmírně komplikovaná záležitost a zejména u prostatiků hrozí, že to nestihnou), odvede vás obsluha do přechodové komory (zajímalo by mě, proč na iDnes psali o přetlakové komoře – tlak tam byl normální). Následně se s vámi v té komoře zavře a zhasne...
No nééé, nebojte, nic vám neprovede. Vaše drahocenosti už má a prachy jim tam potom dáte sami a ještě rádi, to mi věřte.
Zhasne, aby nebyla narušena světelná (tedy tmavá) integrita samotné restaurace. No a od té chvíle si začněte zvykat na něco, čemu se běžně říká tma jakfprdeli.
Následně tato obsluha zavolá vysílačkou vnitřní obsluhu, která otevře dveře a zavede vás k vašemu stolu. Funguje to tak, že jdete jako vláček. První se drží obsluhy za pravé rameno, druhý prvního, třetí druhého a tak. Je to důležité, protože sami byste cestu nenašli.
Obsluha je slepá – tedy jako doopravdy, ne jako vy – a svou restauraci má zmáklou na milimetry.
Usadí vás ke stolu a řekne vám své jméno. To je také důležité, protože mávat tam jaksi nemá smysl, musíte volat jménem. Což u mě osobně byl problém, bo sem blbej na jména, takže než jsem si vzpoměl, že máme servírku Jiřinku, umřel jsem málem žízní. Ještěže se mi nechtělo na záchod.
Zadní, tedy tmavá část restaurace má denně otevřeno od sedmi večer do jedenácti a v devět hodin tam bývá program. Včera to bylo jakési autorské čtení, či co. Nejsem si jistý, zda to čte slepec, nebo zda to bylo pouštěné z nahrávky, ale bylo to docela vtipné.
Dá se tam sedět poměrně dlouho. My tam byli asi tři hodiny.
Je to skvělý zážitek. Hned při vstupu do tmavé částli jsem měl dojem jako bych vstupoval do ooooobrovské katedrály. A to i přesto, že tam samozřejmě nebyla odpovídající akustika. Mozek si prostě absolutně tmavý prostor interpretoval jako opravdu velký prostor, protože se neměl čeho zachytit. Oči zmateně švidraly sem a tam, ve snaze najít alespoň jediný obrys, či světlejší kus tmy. V zoufalství pak mozku začaly tvrdit, že tam přeci jenom jsou světlejší fleky. Po zhruba dvou hodinách jsem začal mít dojem, že někde u stropu je stroboskop. Pak se po mé levici objevilo dokonce něco jako okno do noci – světlejší fleky ve tvaru okna.
Netvrdím, že to tak bude mít každý, ale já sledoval tmu s velkým zaujetím (pokud se to tak dá říci) a snažil jsem se s těmi vjemy pracovat.
Samotná konzumace, či úkony typu – nalij si sám, umísti si sám na stůl košík s pečivem, aniž bys zvrhnul sklenice apod. – se nakonec ukázaly snažší, než jsem se bál. Při troše opatrnosti se to dalo zvládnout. Jiřinka vždycky přišla, oznámila nám, kde právě stojí a co přinesla. Pak opatrně hmatáte do tmy, až nahmátnete Jiřinku – tedy její ruce – pak to, co přinesla a přeopatrně to od ní převezmete.
Trochu jsem měl problém určit, kolik mi toho na talíři zbývá. Stalo se mi třeba, že jsem šmrdlal vidličkou po talíři a nic jsem nevyšmrdlal, ale jak jsem máknul rukou, tak jsem ještě něco nahmátnul. Radši ani nechci vědět co to bylo. Každopádně jsem se naučil vošmatávat talíř pro jistotu rukama, takže jsem je měl nakonci pěkně upatlaný.
Jídlo samotné se mi těžko hodnotí, protože jak se říká – oči jí první - a tady byly pěkně o hladu. Čuchat nemělo příliš smyslu, protože já beztak prd cítím, takže ze smyslů mi zbýval jen hmat a chuť. Chuťově to bylo výborné. Maso křehké, šťouchané brambory správně našťouchané a cibulky slaďounké. Polívka také výborná, nemluvě o závinu. Nemohl jsem si stěžovat. Jen prostě bez těch očí, jako by mě o část toho skvělého a šťavnatého zážitku někdo připravil.
Porce jsou tam megalomanské, takže jsem se odtamtud valil jak přetopený parní válec. Dokonce i ta pára ze mě šla. :-)
Navíc mi Potwůrka zase (jako skoro vždy) nacpala část svého jídla, protože jí jakvrabec a už prostě nemohla.
Konec je buď na konci otevírací doby, anebo když si řeknete. Obsluha vás vyvede do přechodové komory a tam se s vámi rozloučí. V přední části pak ještě zaplatíte, za to dostanete zpátky svoje věci a nakonec vám dají ještě vyplnit malou anketku, jak jste byli spokojeni.
Souhrnem musím uznat, že ta restaurace je mimořádně zajímavá.
Kromě toho, že tam všichni byli neskutečně příjemní a milí, a kromě samotného nápadu a IMO bezvadně zvládnuté realizace jsou tu i takové věci jako skvěle sladěný design restaurace (včetně záchodů), kde se interierový návrhář musel fakt vyblbnout, výborné jídlo, atmosféra...
Na závěr snad už jen jedna rada. Zajděte si předtím na záchod. Jednak není nikterak jednoduché si uprostřed jídla prostě odskočit a hlavně si umyjte ruce, protože osahávání jídla se zřejmě nevyhnete.
Svět bez světla a barev je neskutečný. Svět v absolutní tmě pak poněkud děsivý. Jsem šťastný, že vidím.
Komentáře
(@Teo - WWW, 20.11.2008, 23:27:53)
Tak nevím... asi to zkoušet nebudu. Ledaže bych měl v kapse baterku. :)
(Lokutus - WWW, 21.11.2008, 00:17:24)
Tak tu ti taky seberou. :-)
(Potwurka - Mail, 21.11.2008, 09:23:48)
Myslím si, že za vyzkoušení to určitě stojí. Ve tmě zbystří ostatní smysly a i rozhovor zní jinak. Dumala jsem nad tím jestli se tam lidi chodí i milovat, ale řekla bych že to moc nejde - technické problémy :-)
(@Teo - WWW, 21.11.2008, 10:06:29)
Jááák seberou?! MOJÍ baterku? Můj hadraplán?!? To je regulérní teror!!
(dond, 21.11.2008, 10:17:24)
Zní to dobře. Můj (poloslepý) profesor na klarinet mě naučil spoustu fíglů, jak jíst (a vařit), když na to člověk nevidí, tak aspoň zjistím, co si ještě pamatuju. A bez rukou se to neobejde, lepší senzor než ruce člověk bez očí fakt nemá.
Asi tam zajdem, ale nevím, jak Mau zvládne nechodit na záchod - normálně chodí každou půlhodinu.
Zajímavé (Martin - Mail - WWW, 21.11.2008, 10:18:17)
To zní hodně zajímavě, už jsem o ní slyšel, ale takhle pěkně ze zkušenosti napsané to hned vnáší jiné světlo na celou věc.
(Lokutus - WWW, 21.11.2008, 13:22:08)
[3] Slepci prý mají výborný sluch. Musela bys přitom být tiše jak miška. :-)
[4] Nj, oberou tě o všechno světlý. Kdyby tam šel Ježíš Kristus, seberou mu i tu... no sakra jak se to jmenuje... to co má nad hlavou... to svítící kolo...
No však víš.
[5] Jiřinka s ní bude každou půl hodinu "běhat", prostě. :-)
Jenom je to pak škoda. Asi jí to bude kazit dojem.
Možná by to chtělo i toalety potmě.
(otaznik, 01.12.2008, 01:11:41)
[7] fotobuňka na záchodech patří k těm línějším a tak mi v první chvíli hlavou prolétla myšlenka:"..takže tma už odsud, fajn, jak budeš tu mušli hledat, he?"..ale světlo se objevilo a vše bylo fajn.
Hudebníci a čtenáři tam mají nějakou samostatnou místnůstku, se světlem a zvuk se snad jen přenáší. Při jejich příchodu, se cosi nezadařilo a bliklo světélko ale to už bylo ve chvíli, kdy jsme si na tmu zvykli a to světlo bylo dost nepříjemné.
[3][7] Řekl bych, že dost záleží na poloze, pokud byste jim nějak zasahovali "plavební dráhy" bylo by lepší být hlasitěšjí, aby se o vás nezranila obsluha ale možná by se to mohlo ztratit při programu lechtivého čtení(nevím, jak moc je to lechtivé, nám hráli na ..už nevím co, zklamal mě hudebníkův komentář).
Hudebníci? (B3, 03.12.2008, 16:45:43)
To mi připomíná, když jsme kdysi (cca před 10 či více lety ...) hráli s kapelou na nějaké taneční zábavě a asi tak v polovině našeho vystoupení tam přestala fungovat v celé vesnici elektřina. Tak v sále rozsvítili pár svíček na stolech, aby se na parketu neušlapali. My jsme ty zbylé 4 hodiny tenkrát dohráli zpaměti, prakticky ve tmě (pár svíček na podiu to nevytrhlo), bez aparatury. Pokud se zpívalo, tak pouze sborově - jako určitě kdysi dávno, za starých časů, kdy elektřina ještě nebyla ...
V této souvislosti také vyvstávají takové podobné otázky, jaké jsou v písničce "Jak to dělaj' kosmonauti?" od Marka Ebena: Jak to asi vypadá na záchodech pro slepé a jak často tam asi musí uklízet? Zkontroluje nejdříve postižený člověk rukama, kam se má trefit a posléze také, zda se trefil tam, kam zamýšlel? Jak bych takové problémy asi řešil, pokud bych měl takové postižení?
(Jessie - WWW, 03.12.2008, 22:53:33)
Zajímavá restaurace, šla bych tam na rande :-). Žádný starosti s přepudrovaným nosem...
B3 (Lokutus - WWW, 03.12.2008, 23:32:47)
Co jste hráli za muziku?
B3 (B3, 05.12.2008, 11:32:18)
Byla to moravská dechovka, ale hrávali jsme i "moderní" repertoár (něco od Glenna Millera, Beny Goodmena, nějaké rockenroly, dixielandy, "disco", atp.). Často jsme hrávali bez aparatury (když jsme chodívali po vesnicích či menších městech pěšky a při různých místních událostech občas vyhrávali dům od domu, kdo by tahal bedny, zesilovač, mixážní pult a prodlužovačky ;-))
A prý jsem byl před chvílí dokonce v televizi na ČT1 - asi další repríza x let starého pořadu "Písničky na prosinec". Sice už nehraju nejmíň 10 let, ale docela by mě zajímalo, jestli tu písničku, kterou jsem kdysi napsal, opět při té repríze v půlce ustřihli (asi aby nebylo v závěrečných titulcích vidět, jak je to starý pořad).