Toto je přepis článku ze starého blogu.

Tento článek jsem se rozhodl napsat poté, co jsem si u Žirafky přečetl, jak si pořídila nového a hlavně – prvního pejska v životě. Co dělat, jak ho vychovat, jak ho krmit, jak se mu věnovat… Na to se pokusím odpovědět v samostatném článku, protože je to příliš obsáhlé téma na prostý komentář.

Pořizujeme si psa

V případě, že si pořídíte psa, musíte si nejprve srovnat v hlavě tři zásadní otázky.

  • Chci být otrok svého psa?
  • Záleží mi na pocitech cizích lidí v mém okolí?
  • Jakého psa vlastně chci?

Chci být otrok svého psa - Jídlo

Pokud odpovíte ano, připravte se na to, že budete denně vařit nejen pro sebe, partnera nebo partnerku nebo i celou rodinu, ale hlavně i pro psa. A když říkám denně, myslím opravdu denně. Jak jednou naučíte psa na vařené jídlo, těžko mu pak vnutíte psí granule nebo konzervy.

Granule i psí konzervy jsou mizernou náhražkou za jídlo, ať jsou sebekvalitnější. Pokud máte na základě reklam, nebo referencí dojem, že granule jsou pro psa dobré, dejte si je sami k snídani, obědu, i večeři. Psí a lidské chutě se zas až tak neliší. Na druhou stranu, vařit mu každý den z vás udělá opravdového otroka. Je to dilema a je tedy jen na vás, co zvolíte. Ať už zvolíte cokoliv, myslete na to, že štěně je ve vývinu a jaký základ mu dáte, takovou tělesnou konstituci bude mít v dopělosti. Doporučuji trochu se během toho prvního půl roku obětovat a dát mu alespoň dostatek bílkovin pro svalovou stavbu. Maso, mléčné výrobky, vejce pro lepší srst apod.

Chci být otrok svého psa - Venčení

Pokud odpovíte ano, připravte se na noční vstávání. Když okolo něj začnete příliš skákat, dokáže toho pes dost zneužívat. Často slýchám stesky převážně starších dam, které se nachaly svým psem zotročit - jak je ten jejich bobík nutí vstávat v jednu či dvě ráno a jít s ním ven… - Když on chudinka tak strašně smutně pláče…

To je typický příklad zotročení pána. Je potřeba nastavit mantinely už od začátku, ve chvíli, kdy se pes naučí venčit, tedy už nemočí doma. Pes si v tomto případě musí zvyknout. Musí se naučit, že se jde večer a pak zas až ráno. Jakmile se to naučí, vypustí se večer úplně a do rána dá pokoj. V tomto případě jsou horší psi, než feny, neboť mají potřebu všechno “ochcávat”, tedy značkovat, a proto si nechávají důkladnou zásobu.

Chci být otrok svého psa - Postel

Tak toto je kritické téma a názory se různí. Než pustíte své nové štěně do postele, promyslete si detailně důsledky. Jak ho tam pustíte, už ho pravděpodobně nikdy nevyženete. Budete se muset o postel dělit nejen s partnerem či partnerkou, ale navíc ještě se psem. Připravte se, že v době línání spolykáte přes noc hromady chlupů a budete mít neustále hromady chlupů na prostěradle. Připravte se na to, že vás pejsek občas poškrábe, když bude mít divoké sny. A připravte se na to, že je schopný, lehnout si vám samou láskou na obličej a trochu vás tak podusit. Než se rozhodnete, zvažte svého pejska, změřte ho, pak změřte sebe a postel, ochutnejte jeho chlupy a na zkoušku si ho položte na obličej. Pokud vám to nebude vadit, postel je jeho a tudíž malé varování nakonec. U větších psů se může stát, že se v noci nenadále ocitnete na zemi, zatímco pejsek bude natažený přes celou postel. V posteli je totiž pes schopen zvětšit svou délku až dvojnásobně.

Ostatní lidé

Toto je velmi kritické téma, neboť se netýká jen vás samotných. Každý novopečený majitel psa si musí uvědomit, že v okolí se pohybuje různé množství lidí s různou povahou. Někteří lidé mají psy rádi a nechají si od nich líbit cokoliv. Někteří jsou dokonce ve své lásce tak nekritičtí, že jsou schopni ohromné blátivé otisky tlap na luxusním oblečení přejít stylovým: “Jen ho nechte, dyk si hraje.”

Jiní lidé však psy naopak rádi nemají a někteří z nich mají třeba i strach. Strach může být opodstatněný, nebo neopodstatněný, jedno je však jisté. Vy nejste autoritou, která by ten strach ze psů, či dokonce averzi k nim, mohla soudit.

Každý člověk má svůj takzvaný osobní prostor. Osobní prostor tvoří zhruba kolem půl metru volného prostoru okolo těla člověka. Vzpomeňte si, jak vám je nepříjemné, když někdo cizí vstoupí do vašeho osobního prostoru – přiblíží třeba svůj obličej k vašemu a začne na vás takhle zblízka křičet. Vžijte se tedy do pocitů těch ostatních lidí a nenechte svého psa, aby vstupoval do osobního prostoru cizích lidí. Je to pro dobro těch lidí, ale i vaše, neboť není nic horšího mezi odpůrci chovatelů psů, než fundamentální odpůrce se špatnými zkušenostmi se psy. A naopak, i fundamentální odpůrce s radostí kvituje vaší snahu překážet se svým psem co nejméně.

Druh psa

Tato otázka je pro některé lidi nejzásadnější vůbec, pro jiné je naopak naprosto nepodstatná. Někdo přijde k psovi, jako hluchý k houslím, jiný si pořizuje psa jako součást své image. Pokud máte potřebu vlastnit čistokrevného psa, ujistěte se hlavně:

  • Od koho psa kupujete – reference od jiných lidí, registrace v nějakém svazu apod.
  • V jakých podmínkách se štěně nachází – jestli není od výkalů, zanedbané, zablešené apod.
  • Jak vypadají rodiče, jakého jsou původu, v případě papírových psů chtějte vidět doklad o původu, máte na to právo a neplatíte zrovna malé peníze
  • Jaké choroby se u rodičů v chovu vyskytly…

Pokud vám něco nebude sedět, nekupujte. Podvodníků je hromada. Známí si pořídili “originál” zlatého retrievera z nějaké množírny. Štěně bylo špinavé a začervené, v plicích škrkavky, jeho rodiče ani neviděli a navíc po pár měsících zjistili, že to asi ani není čistokrevný retirever a že paní, která jim ho za čtyři tisíce prodala nebyla chovatelka, nýbrž šmelinářka, která brala psy kde se dalo a vydávala je za čistokrevné. A protože platili na dřevo a bez smlouvy, nemohli jí ani žalovat.

Pokud nejste profesionálové, vezměte si s sebou, kdo rozumí té konkrétní rase. Pomůže vám vybrat. A nezapomeňte, že vlastnictví některých papírových šampionů vás zaváže povinostmi ke svazu. Budete se třeba muset účastnit soutěží apod.

Cvičíme psa

Pes je společenský tvor. Má rád společnost jiných psů, ale i společnost lidí. Čím více svého psa socializujete, tím veselejší povahu bude mít. Pes musí nabýt prvotní sebevědomí, protože sebevědomý pes nemá potřebu léčit si mindrák strašením jiných psů nebo lidí. A co si budeme povídat, psi s mindrákem mají strašení v oblibě. Přikradou se k nic netušícímu člověku zezadu a pak ho pěkně od plic seřvou, až se chudák lekne, že je na infarkt. Pokud nesebevědomý pes vycítí z člověka strach – a on to vycítí, to si buďte jisti – bude mít potřebu pozvednout si sebevědomí tím, že mu nažene ještě větší strach. Naproti tomu socializovaný pes s dostatečným sebevědomím nemá většinou potřebu nikoho strašit.

Prvotní sebevědomí nabyde pes již ve štěněcím věku ve smečce. Většina psů ve štěněcím věku má malý pud sebezáchovy a je schopna jet takříkajíc nadoraz. Pády, kousance, výhružné vrčení, večerpávající honička - to vše berou jako součást hry a tříbí si tím zároveň svůj společenský status. Pes, který se ve štěněcím věku alespoň několikrát týdně porval, či navázal jiný kontakt s jinými psy (pokud možno ve známé smečce), by neměl mít v dospělosti problém se sebevědomím.

S výcvikem netřeba otálet. Někdo říká, že by se pes měl cvičit až tak od šesti měsíců, ale já nevidím důvod proč nezačít už dřív. Pes je schopen zvládnout základní povely již ve třech měsících. Pokud nemáte potřebu jít se svým psem do soutěže o nejšikovnějšího šikulu, není třeba učit ho nesmysly jako podej pac, převal se, dělej mrtvého, plaz se… atd. Viděl jsem celé sestavy, kdy pes se svým pánem tancoval, chodil po zadních pozadu, prolézal mezi nohama, přelézal přes hlavu, panáčkoval apod. Hezké, ale k ničemu. Pes potřebuje znát pouze čtyři základní povely, pokud nechcete, aby byl celý život venku na vodítku.

Povel 1 - k noze

Toto je potřeba umět bezvadně. Občas se naskytne nenadálá a nepřehledná situace, kdy je potřeba, aby pes okamžitě a bez řečí přišel k noze a tam vyčkal. Pokud máte psa u nohy a můžete se na ten povel spolehnout, odpadá panika, kdy potřebujete uskakovat a zároveň hledat psa. Třeba když jedou po stejné cestě poměrně rychle cyklisté. Máte malého psa a víte, že takový stokilový člověk na kole by ho rozštípl vedví. Cyklisté nejsou na větší dálku slyšet, zhusta ani nepoužívají zvonky, a proto je potřeba umět rychle reagovat. A reagovat musíte vy, neboť pes taková rizika nezná a ani nechápe.

Povel 2 - chůze u nohy

Pokud už pes přijde k noze, většinou po něm budete chtít i nějakou akci. Potřebujete se přesunout jinam a mít přitom psa neustále pod kontrolou. Potřebujete přejít rušnou ulici a mít možnost sledovat provoz…

Chůze u nohy se učí tak, aby pes byl s vámi v neustálém tělesném kontaktu. Potřebujete při přesunu kontrolovat okolí a nemáte čas ještě sledovat, jestli jde pes skutečně vedle vás. Já své psy učím na pravou nohu, protože jsem pravák. Ale je to jedno. Důležité je, aby pes neopustil svou pozici vedle nohy, dokud mu nedáte volno.

Povel 3 - čekej

Povel k zastavení by měl být spojen s povelem typu sedni. Pes, na kterého zavoláte čekej, by měl zastavit a sednout si. Není to striktní pravidlo, ale je to lepší, než když zůstane stát. A to z jednoho prostého důvodu. Zjistil jsem, že u většiny psů je sed klidová pozice, zatímco stoj pohotovostní pozice. Pes čekající vestoje má tendence opouštět svou pozici a porušovat tak povel. Takový pes je pak schopen vyložit si příkaz čekej spíše jako zpomal, přičemž při opakování příkazu vždy pouze zpomalí o něco víc než minule. Pokud však naučíte psa na čekej, aby si zároveň i sedl, nebude se snažit popocházet. Povel čekej má svůj význam tam, kde nevíte, co pes udělá. Máte dojem, že jde k cizímu psovi až moc výhružně, zavoláte čekej. Máte pocit, že chce porušit osobní prostor někoho cizího, zavoláte čekej. Někde se rvou jiní psi a váš pes to jde zkontrolovat, zavoláte čekej. Pes si dřepne a čeká, dokud mu nedáte volno.

Dá se i říci, že často je pro psa tento povel spojen s jistou úlevou. Pociťuje třeba potřebu to jinému psovi nandat, ale obdržel povel čekej… no, hele, dal bych ti přes hubu, ale povel je povel.

Povel 4 - volno

Nakonec je potřeba dát jednoznačně najevo, že se může vrátit k předchozím hrátkám. Bez toho, aby se pes naučil tento povel, ho nikdy nenaučíte setrvat v dané pozici déle, než pár sekund.

Mimochodem…

Dobrý příkaz je také fuj pro případ, že chce něco žrát. Ale tam dosahuji dost nejasných výsledků.

Ale hlavně…

Pamatujte! Pes reaguje na intonaci hlasu. Pokud na něj budete mluvit jako kastráti (No poď k noze, broučínku, no poď k noze…), bude si myslet, že si s ním hrajete a pravděpodobně se na vás vykašle a bude si dělat co chce. Pokud budete hystericky ječet, akorát ho vyděsíte.

Co tedy musíte udělat, abyste ho přiměli poslechnout kdykoliv a kdekoliv?

  • Chovat se sebevědomě a rozhodně, používat silný, zvučný a důrazný, avšak klidný tón.
  • Občas důkladně zopakovat cvičení. Klidně tomu pověnovat i dvě až tři hodiny týdně.

Pamatujte si, že nejlepší vodítko na světě je váš hlas a vaše osobnost. Je tak dlouhé, kam až jste slyšet. Je tak pevné, jak pevní jste vy. Psa nikterak neomezuje a zároveň ho k vám poutá lépe, než cokoliv jiného. Myslete na to, že jak silnou osobností jste, tolik volnosti můžete dát svému psovi.

Vycházka není bufet

Toto je velmi důležitý, i když nejnáročnější aspekt výcviku vašeho psa. Pes má pocit, že co je venku na zemi jedlého, musí se sežrat. Tak se vám často stane, že řvete psovo jméno, pes nikde, až po chvíli vyleze, v hubě kost, nebo zbytek modrého alobalu z romadůru, olizuje se až za ušima a ve vás se vaří vztek. Hlídejte svého psa a zkuste ho odnaučit žrát venku. Je to pro jeho dobro. Ročně umře řada psů na otrávené jídlo či mu jícen a žaludek rozpářou střepy schované v jídle. Někteří lidé jsou holt svině.

Žijeme se psem

Soužití se psem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Pokud máte od štěněte psa jedináčka a pořídíte si jiného psa, ten první bude ukrutně žárlit, bude na toho druhého zlý a posléze bude sám frustrovaný. Bude se dožadovat extrémní péče, bude se vtírat až vám to bude třeba nepříjemné a zhusta i přestane poslouchat na slovo, jako truc za to, že jste ho vyměnili. Když si k takovému psovi pořídíte děcko, může to být řehole. Záleží na tom, jak moc jste ho rozmazlili. Takový pes může být na dítě i zlý, a to ze stejných důvodů, jako v prvním případě. V žádném případě ho nesmíte zradit. Jako třeba odvézt ho na víkend k rodičům a až se vrátí, najde u sebe doma přírůstek. Bude ho brát jako vetřelce a může na ně i útočit. Někteří lidé tuto situaci nezvládnou a dají raději psa pryč.

Pes si bude nárokovat i velkou část vašeho osobního prostoru. Bude na vás občas zkoušet i roli vůdce smečky. Celou rodinu má rozkastovanou a sám se v hierarchii zařadí na místo, které uzná za vhodné. Může se stát, že některého sumbisivnějšího člena rodiny tak postaví do role svého podřízeného. Tak jsem zažil třeba kamaráda, který měl dva rotwajlery, Emu a Bubáka – aneb mámu a syna – jak si rozkastovali rodinu. Kamarád byl jejich majitel, tedy alfa samec. Měl jejich respekt. Jeho maminka byla v roli krmiče, tedy také nadřízený. Navíc ji bezmezně milovali. Avšak otec přišel o pantofle, kus županu a nakonec i o křeslo v obýváku, které obsadil Bubák. Otec svému synovi domlouval: “Řekni jim něco, ať mi dají pokoj…”, ale ten byl neoblomný. Odpovídal, že si otec sám musí svou pozici vydobít.

Psi (obzvláště ve štěněcím věku) s oblibou likvidují majetek svého pána. Boty – čím dražší, tím lepší. Sedačka, matrace na posteli, koberec, ale dokonce i linoleum. Ve vedlejším paneláku žije paní, které její miláček udělal za jeden den metrovou díru do linolea. Pes, obzvláště štěně, vám dokáže rozkousat všechno, co se kousat dá, prochcat matrace, sedačku, koberce, čerstvě vyprané prádlo v koši apod.

Je tedy potřeba vědět, jak daleko jste ochotni zajít. Zda psům obětujete podstatnou část života, vztahů a osobního majetku, anebo, zda nastavíte patřičné mantinely. Pro mantinely je však potřeba se rozhodnout brzy. Čím dříve, tím lépe si na ně pes zvykne. Moje matka si kupříkladu kdysi pořídila psa, ale neměla náladu ho vycvičit. Řekla jen, že pes nesmí ani na krok do ložnice, na záhony a políčka, nesmí užírat z volně položeného talíře a nesmí ubližovat koťátkům. Byl to záhul ale zvládl jsem to. Ložnice mohla být dokořán a pes tam nevlezl, záhonky a políčka obcházel, jídlo z talíře si nedovolil vzít a po počátečních útrapách, kdy měla koťátka každou chvíli oslintanou hlavičku, jak si ji frustrovaně bral do huby, si oblíbil všchny kočky v baráku a nakonec spolu spávali v boudě pohromadě, stulení do jednoho klubka.

Pes umírá

Pokud se z vás stane takový fundamentální majitel psa, jako ze mě, umře vám pravděpodobně za život mnoho psů. Je to smutné, ale tak to prostě je. Pes se v průměru dožívá 10-12 let – záleží na rase a zdraví. U ras jako je třeba doga počítejte raději se čtyřmi roky. Ovšem u takovýchto ras záleží také hodně na chovu, rodičích a tedy na genetických předpokladech. V takovém případě byste si měli tyto informace zajistit ještě předtím, než si psa půjdete vybrat.

Psi umírají různě, asi jako lidé. Někteří umřou ze dne na den, jiní umírají pomalu a vlekle. V druhém případě počítejte s tím, že než definitivně zjistíte ortel, může vás to stát dost peněz. Někomu to zní možná cynicky, ale faktem je, že za různé operace, léky a vyšetření můžete vyhodit klidně i desítky tisíc. Je jen na vás, zda těch peněz budete litovat. Já jich nikdy nelitoval.

Poslední, co pro svého psa můžete udělat, je utratit ho, pokud bude situace beznadějná. Toto má také jak své zastánce, tak i fundamentální odpůrce. Někteří lidé jsou schopni svého psa nechat v křečích umírat i několik týdnů. Polehávají u něho, roní krokodýlí slzy nad tím, jak už se nezvládne ani vyvenčit a kálí si pod sebe, ale tu poslední bezbolestnou injekci mu nenechají dát. Já osobně s tím nesouhlasím. Myslím, že když je ortel jednoznačný, je lepší ušetřit psovi další trápení.

Závěr

Co říci závěrem? Snad jen to, že pes je hlavně odpovědnost a sebezapření. Nebude se vám chtít ho venčit, nebude se vám chtít se mu věnovat. Budete se nutit vstávat a jít s ním ven. Bude vás často rozčilovat. Budete se muset kvůli němu omezit. Budete muset být schopni různých kompromisů. Vadí vám chlupy? Zvykněte si. Prostě a jasně: NENÍ TO PRDEL.

Ale na druhou stranu, pes je kamarád. Je věrný a chová k vám nějaké ty své, psí city. Když přijdete nasraní z práce, když budete smutní, když vám bude ouvej a budete nemocní, pes tu bude, aby vám zlepšil náladu. Bude tu, aby vám zmírnil bolest. Ženám dá někoho k objetí, mužům nahradí kámoše na blbnutí. Pomůže vám od bolesti a smutku. A navíc, je více než vhodný pro lidi se sedavým zaměstnáním, kteří by jinak dobrovolně nevytáhli prdel do lesa, nebo na louku. Při svižném pohybu při venčení se vám rozhýbe lymfa a různé toxíny budou proudit z těla přirozenou cestou, takže se vám bude dělat méně pupínků na obličeji a na zadnici. Když zrychlíte, začnou se i odbourávat tuky a celulitida bude mizet jako mávnutím kouzelného proutku.

Dodatek

Jsou případy, kdy musíte dát psa pryč. Ať je to situace, kdy zjistíte, že jste se přecenili, anebo alergie u dětí, může to klidně nastat. V takovém případě vás prosím, přečtěte si následující body a psa se zbavujte tak, abyste pokusy dodrželi chronologicky.

  • Zkusím psa udat u příbuzných a známých
  • Pokud to nevyjde, zkusím to znovu
  • Pokud to nevyjde, dám ho do útulku
  • Za žádnou cenu ho nepřivážu v lese a nenechám ho tam
  • Za žádnou cenu ho nevyhodím do popelnice

Já doufám, že tyto rady někomu pomůžou. Nakonec jen můžu doporučit, ať už si je vezmete k srdci, nebo ne, pokud nemáte zkušenosti, nechte si poradit. Nebuďte chytřejší, než ti, co psy znají a poznávají celý život.